Tomáš Hart

Pocházím z malé vsi na severu Čech. Vystudoval jsem dramatickou výchovu na DAMU a italianistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jak tato kombinace oborů napovídá, tak oba světy, divadla i jazyků, mě vždy fascinovaly. Než jsem se ocitl v Divadle Lampion, absolvoval jsem dva roční pobyty v zahraničí – v italském Palermu a švédském Stockholmu. Právě láska k divadlu mě pokaždé přivedla zpátky do Čech. Od začátku studentských let pravidelně hraji s uměleckou skupinou Oldstars a příležitostně se vracím do rodného kraje, kde účinkuji v inscenacích litoměřického divadla Li-Di nebo se podílím na jejich režii. Když zrovna nic nezkouším či nestojím před kamerou, věnuji se hře na klavír, zpěvu, společenským tancům a příležitostně také moderuji.

Než jsem stihl poprvé navštívit loutkové divadlo, přijelo loutkové divadlo za mnou. U nás na vesnické školce a škole to byla pokaždé velká událost a ten pan s paní, co k nám jezdili, na mě udělali takový dojem, že jsem pak sám dělal představení pro svoje spolužáky.

Na hraní pro děti mě baví, že dětský divák je nejlepší divadelní kritik. Člověk nemusí čekat, až vyjdou recenze, má tu recenzi vždycky bezprostřední. Že bych někdy hrál “na automat” tu nehrozí, protože když chvíli nejsem dost vtažený do hry, ihned mě tam vrátí samotní diváci.

Když bych si měl vybrat nějakou pohádkovou postavu, kterou bych chtěl hrát, tak vždycky jsem si přál být na chvíli Kája Berka nebo Aleš Chvojka a mít Křečkovu noční košili. Svět snů mě odjakživa fascinuje a vynálezy na pomezí vědy a magie jakbysmet. Ale kdybych měl zůstat u pohádky bez příměsi sci-fi, rád bych byl na chvíli drakem nebo vodníkem, abych poznal svět ve vzduchu a pod vodou.