Náš web momentálně prochází úpravami. Stejně jako divadelní scénu před premiérou, i náš web právě ladíme do finální podoby. Některé informace proto nemusí být aktuální nebo zcela přesné.
Děkujeme za pochopení a vaši trpělivost, omlouváme se za případné nepřesnosti.

1. V novém představení budeš hrát Lucifera. Co tě napadne jako první, když se řekne Lucifer? 

Když se řekne slovo Lucifer vybaví se mi chytrý a krásný anděl, který si nevážil toho, co má, a právě jeho pýcha ho dostala z nebe do pekla. Nemyslím si, že by byl v jádru zlý. V pekle musí být všemi plně respektovaný a hlavně spravedlivý. Je dle mého názoru velmi cílevědomý, sebejistý, tvrdohlavý a chamtivý. A rozhodně má plamínky v očích.

2. Myslíš, že můžou mít i čerti Vánoce? A jak by podle tebe mohly vypadat?

Čerti rozhodně mohou slavit Vánoce. Představuji si, že se v pekle zapálí oheň pod všemi kotli, hlavní pekelný kuchař v kotlích uvaří pikantní guláš a celý večer hrají čerti mariáš. V tento sváteční den si všichni pořádně vypráší kožichy, aby nedělali ostudu a o půlnoci začíná čertí večírek, kde místo kapely kvílí černé kočky, které doprovází praskání ohně a meluzína.

3. Zkoušení nového představení vás teprve čeká. Je něco, na co se už teď těšíš? 

Těším se na další výzvu v podobě role Lucifera. Také miluji období Vánoc a už samotné téma Betléma je mi velmi blízké. Mám ráda koledy, zimu, a hlavně tu nezaměnitelnou atmosféru, kterou s sebou toto období přináší. Věřím, že se to bude obtiskovat i do našeho zkoušení, a proto se již nemohu dočkat.

4. Když dostaneš novou roli, začínáš si ji nějak představovat ještě před první zkouškou, nebo ji necháváš vzniknout až při práci s režisérem a ostatními?

Novou roli si vždy představuji ještě před začátkem práce. Baví mě zjišťovat si historii daného charakteru. Zároveň se snažím hledat různé možnosti, jak lze postavu uchopit, což dělám zejména proto, abych byla schopná flexibilního zkoušení a nenechala se rozhodit jinou představou režiséra. Tato celková příprava mi sice velmi pomáhá, přesto však to nejdůležitější vzniká až při samotném procesu s ostatními, jelikož je pro mě divadlo jedna velká spolupráce a má role by se mi bez ostatních hledala velmi těžko.

5. V Lampionu už jsi vystřídala pěknou řádku postav. Byla jsi Kantorka v Čarodějově učni, čarodějnice v Malé mořské víle a také slepice Fifi. Která z nich ti zatím nejvíc přirostla k srdci?

Čarodějnice byla mou první rolí zde v Lampionu, dopřává mi můj oblíbený zpěv a zároveň mi její záporný charakter dává možnost většího hereckého vyhrávání si. Proto mám k této roli asi nejblíže. Zároveň, ale nemohu dopustit na svou dvojroli v inscenaci Slepičí letka, kterou si vždy naprosto užívám. Jak už v roli nafoukané slepičky Fifi, díky níž jsem se naučila zpívat trojhlasy, u toho vyťukávat rytmus, a ještě ovládat loutku, tak v roli šišlající, zapomnětlivé lasice Fédi, která mi přinesla novou výzvu v podobě šišlavého rapu, což byla pro mě úplně nová zkušenost. Každou svou roli mám pro něco ráda a Kantorka není výjimkou. Přinesla mi novou zkušenost s loutkou a zároveň mi nabídla kladný charakter, který mi do mé sbírky zkrátka chyběl a jsem za něj proto velmi vděčná.

6. Fifi, čarodějnice a Kantorka jsou každá úplně jiná. Co tě na tom baví, když můžeš pokaždé být někým úplně jiným?

Baví mě právě ta rozmanitost! V každé své roli mohu být úplné odlišná, a to jak v hlasu, pohybech i motivacích. Každá role mě naučila něco nového a každá mě baví něčím jiným. Do všech se snažím vždy dát něco ze sebe, aby byly autentické a v našich divácích něco mohly zanechat.

7. Je nějaká postava, kterou sis při zkoušení užila víc, než jsi původně čekala?

Rozhodně jsem si při zkoušení nad očekávání užívala roli lasičky Fédi. Původně jsem tuto postavu neměla hrát a ujala jsem se jí, protože to zkrátka zrovna bylo potřeba. V tu chvíli by mě nenapadlo, jak moc si roli šišlající lasice, která něco neustále zapomíná, budu užívat. Bylo to rozhodně i díky zkouškám, kdy jsme s mou kolegyní, která hrála druhou lasičku Béďu, měly mnoho volného prostoru k improvizaci, při které jsme došly k hlavním rysům charakterů lasiček a také se u toho velmi dobře pobavily.

8. Vzpomeneš si na nějaký moment z představení, kdy tě diváci opravdu překvapili?

Děti často při představeních nahlas reagují na to, co se děje na jevišti a několikrát se mi stalo, že mě to buď jen zarazilo nebo jsem se málem začala smát. Ale asi si nevybavím konkrétní moment z představení. Co mi však od diváků velmi utkvělo v paměti, byl zážitek na ulici s jednou z našich divaček. Jednou jsem se po představení Slepičí letka vracela pěšky domů a v tom mě zastavila paní, která na mě začala šišlat stejně, jako to dělám já v roli lasičky Fédi. Tato paní byla ten den na našem představení se svou známou a jejich dětmi a sdělila mi, že už tuto inscenaci u nás viděla podruhé a má ve velké oblibě mou šišlající roli. Dokonce prý natolik, že doma šišlá na manžela naše repliky například „Co bylo dzíf, fejce nebo klíc?“. Tato představa mě tehdy velmi pobavila a dodnes na toto setkání s milou divačkou ráda vzpomínám.

9. Co tě na hraní pro děti baví nejvíc?

Dětská bezprostřednost a naprostá upřímnost. Dítě nám vždy dává tu nejlepší kritiku. Ten pocit, když se celý sál utiší a dá tak najevo naprosté soustředění, nebo naopak reaguje na naše komické situace hlasitým smíchem, je zkrátka nezaměnitelný. Nejhezčí pak bývá děkovačka, když se sál rozsvítí a my vidíme nadšené dětské tváře, které jsou tak šťastné za obyčejné zamávání na závěr. Právě pro tyhle chvíle hraji divadlo pro děti. Nabíjí mě to a dává mi to krásný pocit, že naše práce má smysl.

10. A kdybys mohla dostat od divadla jednu úplně novou hereckou výzvu, co by sis chtěla vyzkoušet?

Nemám asi žádnou konkrétní představu, ale rozhodně mě velmi láká něco muzikálového nebo pohybového. Velkou výzvou by pro mě také byla silně stylizovaná role nebo práce s nějakým pro mě novým typem loutky.

1. Tádo, kdybys měl Petra Pana popsat třemi slovy, jaká by to byla?

Smích, vzdor, stín

2. Co je na hraní Petra Pana nejtěžší? A co tě na něm naopak nejvíc baví?

Nejtěžší na hraní Petra Pana je hrát fenku Nanu. Hýbat se jako zvíře je těžší, než se zdá. Nejlehčí na hraní Petra Pana je to, že si dělá, co chce. Jako herec jsem volnější, skákavější, veselejší.

3. Petr Pan umí létat. Kdybys mohl létat i ty, kam bys s ním vyrazil?

Kdybych uměl létat, zaletěl bych si s Petrem nad nějaké řecké pobřeží, a rovnou si dal šipku do moře.

4. Kdyby Petr Pan jednou opravdu dospěl, co myslíš, že by z něj bylo? 

Petr Pan by v dospělosti navrhoval a prodával skákací hrady.

5. V Lampionu jsi už rok. Vzpomeneš si, jaké bylo tvoje úplně první představení? Byl jsi víc nervózní, nebo natěšený?

Můj první rok v Lampionu bylo tornádo plné zkoušení, hraní, zpívání, smíchu a únavy. Vytvořili jsme ale skvělé inscenace, takže všechna únava za to stála. Mé první představení byl Pták Ohnivák a liška Ryška, a byl jsem rozhodně více natěšený, než nervózní. Mám okolo sebe skvělé herce a herečky, se kterými mi představení připadá víc jako zábava než práce.

6. Co tě na práci loutkoherce překvapilo nejvíc?

Na práci loutkoherce mě nejvíc překvapilo to, že správný a zapálený loutkoherec vidí krásu a potenciál v jednoduchosti. Dokáže udělat loutku z čehokoliv, a všichni mu to věří, protože tomu věří on sám.

7. Je něco, co už dnes na jevišti zvládáš úplně samozřejmě, ale na začátku ti to připadalo těžké?

Asi nejvíc vnímám, že už mnohem samozřejměji pracuji s dětským publikem. Na začátku mě překvapovalo, jak jinak děti reagují a jak je potřeba s nimi být v kontaktu i během představení. Dneska si to užívám a beru to jako přirozenou součást hraní.

8. Stalo se ti za ten rok při představení něco, čemu ses musel smát?

Stala se spousta věcí. Každé představení je jiné a člověk si rychle uvědomí, že všechno závisí na týmové práci. Konkrétně si vzpomínám, když jsem musel u představení Malá mořská víla mimo jeviště použít dva velké činely pro zvukový efekt. Po činelovém úderu mi jeden z nich vypadl z ruky a odkutálel se na jeviště. Kolegové situaci zachránili a činel nenápadně sebrali při další scéně.

9. Kdybys mohl z každé své dosavadní role v Lampionu něco přenést do Petra Pana, co by sis vybral?

Petrovi Panovi bych předal více čistého oblečení, které má princ v Malé mořské víle. Samozřejmě ze Slepičí letky – Lubošovo číro a rytmus, z Čarodějova učně bych od Krabata předal více citlivosti a lásky.

10. A na závěr, myslíš, že v každém herci, stejně jako v každém dítěti, pořád kousek Petra Pana zůstává?

Myslím, že ano. Ne nutně v tom, že nechceme dospět, ale v tom, že si chceme uchovat představivost, hravost a chuť věřit, že je možné něco nemožného. A právě to je podle mě něco, z čeho herec na jevišti pořád čerpá.

© 2026 Divadla Kladno s.r.o.
|
Městské divadlo Kladno